…říká se to. V tomto ohledu tedy ještě pořád „nemám přítele“. Mám manžela, tři děti, práci a byt a to jsou vlastně ty důvody, proč ještě nemám psa.
Synové mě sice jeden přes druhého bombardují dotazy, „kdy budeme mít pejska?“, ale do bytu? Zařekla jsem se, že tohle bych mu prostě nemohla udělat. Při spoustě aktivit bychom na něj neměli vůbec čas. Takže moje odpověď zní: „Až budeme mít domeček“ (nebo alespoň zahradu). Tam bude mít k dispozici volný výběh.
Rasu už jsem si ve svých představách vybrala dávno. Mělo by to být rozhodně něco chytrého, tudíž dobře vzdělatelného a vycvičitelného. (Dokonce jsem uvažovala i o výcviku pro canisterapii, což je léčebný kontakt psa a člověka.) Takže uvažuji o Border kolii, Australském ovčákovi a zatím mém favoritovi Českém strakatém psu.
Nejlépe by to měl být pejsek co nejvíce strakatý a co nejvíce krátkosrstý (nemám ráda chlupy). Určitě bych raději fenku, protože bývají klidnější. Jména mají pod palcem naši kluci. Vybavuji si něco jako Hugo, Kvído aOskar, ale nevím, nevím, s tou fenkou mi to zatím moc nekoresponduje J. To nevadí, jména budeme řešit, až to bude aktuální a navíc, vsadím se, že do té doby se to ještě mnohokrát změní.
Na internetu jsem už obhlížela všemožné chovné stanice v okolí a i ty vzdálenější, které nabízejí krásná štěňátka, ale zatím se jen kochám. Čím jsem starší, tím si dokonce více myslím, že bychom měli udělat dobrý skutek a vzít si nějakého toho chlupáče z útulku, takže vlastně uvidím, jak se celá situace nakonec vyvrbí.
…a co kočička?
„A aspoň kočičku můžeme?“ Ptají se pořád kluci. „Ne! Zatím ne,“ odpovídám já. Je to stejné. Kočičky mám minimálně tak stejně ráda jako pejsky, ale dokud bydlíme v bytě, žádná kočka nebude – ani ta gaučová. Statečně odolávám, ale v hlavě už spřádám plány na Mainskou mývalí (u tohohle majestátného macka jsem ochotná „překousnout“ i ty dlouhé chlupy) nebo Bengálskou kočku, která vypadá jako zmenšenina tygra.
Až nastane vhodná doba, bude pejsek i kočička. A jak znám sebe a své děti, tak i králíček, morčátko, křeček, ptáček, rybičky…trochu se bojím, kde až to skončí.