O tom, jak nastartovat a následně zacházet s motorem v zimě, bylo už napsáno mnoho. Převážná většina majitelů aut má na paměti, že by se měl motor zahřívat volnoběhem. Jiní naopak prošlápnou plyn až na podlahu, vytočí otáčky na maximum do červeného pole a počkají, než se motor trošku vzpamatuje. Dobře ale nedělají.
Jak tedy zacházet s motorem v zimě? Rozhodně ho nevytáčet za studena ihned po nastartování sešlápnutím plynového pedálu na podlahu. Moderní motory by tento postup sice měly vydržet, ale je lepší být opatrnější a šetrnější. Motor se totiž zahřívá na různých místech trošku jinak, ne stejnoměrně, a to proto, že jeho části jsou vyrobeny z rozdílných materiálů. Takže čím více se pedál sešlápne, tím více se zahřívají například písty, ale naopak válec s vodním chladícím pláštěm je o poznání pomalejší. Stává se tedy, že píst se do válce nevejde a problém už je na světě. Také hlava motoru je vyrobená z hliníku, zahřívá se rychleji a těsnění mezi ní a blokem motoru by nemuselo takový tlak vydržet. Zahříváním motoru se hřeje hlavně olej, jež se studený dostává na potřebná místa obtížně. Než se mazivo dostane tam, kam má, „běží“ motor nasucho.
V zimě by se také řidiči měli vyhnout krátkým trasám, protože studený motor má vyšší spotřebu paliva a produkuje více emisí CO2. U dieselových motorů se stává, že klesne-li teplota kolem minus deseti stupňů, už mají některá auta problém nastartovat. Doporučuje se tedy do paliva přidávat zimní aditiva určená pro naftové motory. Ty ochrání motor a palivovou soustavu pomáhají udržovat v kondici. Okamžitá jízda po nastartování studeného motoru způsobuje nejvyšší opotřebení. Vhodné je tedy nastartovat, chvíli počkat, poté se pomalu rozjet a dodržovat otáčky v rozmezí od 2000 až 2500, to v mrazivém ránu motoru stačí. Dobu čekání lze využít třeba k očištění auta od sněhu.