Lidi žijí. A aby mohli normálně žít, musí i někde bydlet. Bez bydlení by nebyl život žádný život. A jelikož mají na výběr, můžou se rozhodnout, jestli si vyberou život v bytě nebo rovnou v domě. Byt a dům si u nás dneska už můžou sehnat všichni a je jenom na nás, co z toho si vybereme. Samozřejmě co si vybereme z toho, na co máme. Nejsme žádný národ milionářů, a tak si často nemůžeme dovolit právě to, co se nám líbí. Nemáme na to, abychom si koupili nějaký palác.
Když si pak vybíráme, kde budeme žít, záleží ale nejenom na penězích. Je taky nutné zvážit všechna další pro a proti.
Když si třeba koupíme dům, máme aspoň o trochu víc soukromí než v bytě v domě, ve kterém žijí i další nájemníci. A tak to můžeme mít lepší se sousedy, přinejmenším v tom, že nás někdo cizí třeba nevytopí nebo nějak jinak nepoškodí. I když i u samostatných domů nějaké nepříjemnosti se sousedy být můžou.
V domě pak taky můžeme dělat daleko víc věcí než v bytě, jelikož tady nikoho tolik nerušíme ani ho nemůžeme třeba poškodit stavebními pracemi.
A dům má taky většinou svůj pozemek, třeba i jenom malý, a tak tu má obyvatel víc životního prostoru. Ale zase se musíme o takový prostor starat, a to chce práci navíc a taky výdaje.
Bydlení v domě se taky může ve srovnání s bytem prodražit, třeba při údržbě nebo vytápění, kdy se o to nemůže majitel podělit se sousedy. Ale dům je zase dokonalejší majetek, takže je dražší a kdo ho má, může ho jednoho dne výhodněji prodat a přijít si na pěkné peníze.
Byt a dům tak potřebujeme k normálnímu životu. Na ulici už se dneska normálně přežít nedá, bezdomovci si nemůžou pomýšlet ani zdaleka na to, co mají ti, kdo bydlí. A tak domy a byty dědíme, pronajímáme si je a když na to máme, tak si je i kupujeme. A když máme kde bydlet, je nám dobře. Třeba ne zrovna ideálně, ale určitě dobře.