Každé dítě by se mělo dřív nebo později osamostatnit a získat tak cenné životní zkušenosti. Jako první takováto zkouška se nabízí život na internátě či později na vysokoškolské koleji. Obzvlášť internát je jakýsi kompromis mezi samostatným životem a dohledem rodičů. Každá budova internátu má své zaměstnance, kteří dohlíží na děti, jejich denní režim, zdravotní stav atd. Na koleji na druhou stranu žije takřka už dospělý člověk prakticky sám. Ano, jsou zde sice nějaká omezení a žít „na privátě“ během studií přináší vícero svobody. I přes to je však dohled nad studenty žijícími na koleji takřka nulový.
Příležitost přestěhovat se na kolej se naskytne většině lidí až při jejich příchodu na vysokou školu, kdy jim je obvykle kolem devatenácti. Mohli by se tedy zdát, že zde už není co řešit. Jedná se o dospělé lidi. Ovšem i tak, i v tomto věku, má studium a bydlení v rodinném zázemí své výhody. Jde například o:
· Nižší náklady
· Větší míra bezpečí
· Sociální zázemí
Středoškolské studium na internátě je už ovšem zcela jiná věc. Děti, které jsem přichází, jsou většinou staré pouze kolem patnácti let. Mají za sebou pouhých devět let školní docházky a najednou se ocitnou většinu svého času v neznámem prostředí bez rodičů, svých kamarádů či čehokoliv jiného, co by znaly. V tomto případě je tedy nezbytně nutné zvážit všechny klady a zápory internátního bydlení.
Samozřejmě pro většinu lidí je rozhodující faktor vzdálenost jejich bydliště od vysněné školy. Nemělo by se ovšem zapomínat i na jiné faktory. Mezi ně mimo jiné patří i zvýšené riziko propadnutí drogám či alkoholu. U takto mladých dětí je také důležitý chybějící kontakt s rodinou. Na druhou stranu i díky tomuto pomáhá vychovávat internátní bydlení samostatné a nezávislé jedince, kteří jsou lépe připraveni na budoucí život.